Léto je čas dovolených, festivalů a obecně života mimo stereotyp. Ale někdy i trochu takzvaná "okurková sezóna". My jsme samozřejmě ani v červenci nijak nepolevili, článků bylo hodně, ale možná i díky silné vytíženosti ohledně festivalových reportů se konkrétně desek s datem vydání v červenci až tak moc nezrecenzovalo. Samozřejmě pouze při srovnání s předchozími měsíci, které byly nadmíru plodné. Výčet recenzí je tak trochu skromnější: AEONS - The Ghosts Of What We Knew, AKHLYS - House Of The Black Geminus, CEREMONY OF SILENCE - Hálios, DEFACEMENT - Duality, IMPERIA - Dark Paradise, LEGIONS OF THE NIGHT - Darkness, ORANGE GOBLIN - Science, Not Fiction.

O to víc toho ale zbylo na tento článek, kde se podíváme na několik opravdu zajímavých alb a oproti červnovému dílu to bude stylově pestré. Jako hlavní samozřejmě nemůže chybět nové album hardrockových průkopníků DEEP PURPLE. Škoda, že se v naší redakci ještě nenašel žádný odvážlivec, který by si troufl o téhle legendě sepsat nějaký článek nebo jen recenzi. Asi se toho nějak bojíme nebo co? No nic, pojďme dál. Mrkneme i na další známá jména. Těmi jsou Olli-Pekka Laine, kterého známe z AMORPHIS, zde v zajímavé variaci na známé téma pod hlavičkou OCTOPLOID, John Bush, který se skupinou CATEGORY 7 jako by vzpomínal na své působení v ANTHRAX, a GAVIN HARRISON (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) v kooperaci s Antoine Fafardem. A stylově se rozmáchnu ještě víc, další v seznamu jsou "opethovští" PIAH MATER, australští dravci WEREWOLVES, technický black/death BLACK LAVA, a na závěr trochu vyhroceného screamo s přesahy nabídnou STATE FAULTS. Myslím, že tentokrát je to hodně silná a pestrá kolekce.

OCTOPLOID - Beyond The Aeons
PIAH MATER - Under the Shadow of a Foreign Sun
BLACK LAVA - The Savage Winds To Wisdom
DEEP PURPLE - =1
WEREWOLVES - Die for Us
CATEGORY 7 - Category 7
GAVIN HARRISON & ANTOINE FAFARD - Perpetual Mutations
STATE FAULTS - Children Of The Moon

MILLION MOONS - I May Be Some Time
PARTHOLÓN - The Ocean Pours In
WORMED - Omegon
EVER FORTHRIGHT - Techinflux
SCARCITY - The Promise of Rain
ASSEMBLE THE CHARIOTS - Unyielding Night
OCCULTA VERITAS - Irreducible Fear Of The Sublime
ORPHEUS OMEGA - Emberglow
BLOODCROWN - Sound of Flesh and Bone

OCTOPLOID - Beyond The Aeons

OCTOPLOID je vlastně basák a klávesák Olli-Pekka Laine, kterého známe z AMORPHIS. Jeho nový projekt jako by se alespoň z části vracel ke kořenům a značná část se tak nese v intencích staré školy severského melodického death metalu. Silný podíl klávesových partů a současně i vzletná melodika v kombinaci s hrubým vokálem evokují tyto starší časy a skutečně se zde zjevuje ona uhlazená a mírně orchestrální hrubost, kterou AMORPHIS měli v dobách kolem vyhlášeného alba "Elegy". Ale do alba se podařilo vtisknout mnohem více a i díky zajímavé sestavě, kterou Laine kolem sebe poskládal, se skladby rozprostřely do slušně barevné a stylově pestré podoby. Mikko Pietinen, bubeník se zkušenostmi ze stoner i pop rocku, kytarista Peter Salonen z psychorockových THE KINKY THING, klávesák Kim Rantala, který si v AMORPHIS zahrál právě na albu "Elegy", a zpěvák Mikko Kotamäki ze SWALLOW THE SUN přidali své zkušenosti a schopnosti, takže se do skladeb dostalo hodně vzdušnosti, kterou podporují především retro prvky v podobě psychedelií prostoupené melodiky. Častá kvákavá kytara nás odnáší až kamsi do rockového pravěku a v kombinaci s klasicky jednoduše skočnou melodikou je to vlastně hodně poutavý přístup. A jelikož i díky drsnému vokálu zůstal v materiálu zachován úderný death/doomový drive, působí výsledek přes veškeré použité archaismy hodně svěže.

octoploid.bandcamp.com

Reigning Phoenix Music / 5. července 2024 / Další informace

PIAH MATER - Under the Shadow of a Foreign Sun

Velmi zajímavě zní tohle brazilské duo a je celkem překvapivé, jak hodně se dokážou svým projevem přiblížit starým deskám OPETH. Chvílemi si člověk až připadá, že poslouchá nějaký materiál, který zbyl z nahrávání "Blackwater Park". PIAH MATER by tak měli být vlastně osočováni z nulové vlastní invence, jenže to by nesmělo být album "Under the Shadow of a Foreign Sun" tak dobré. Ono jim to totiž jde až neuvěřitelně věrohodně a hlavně to má úplně vše potřebné, s lehkostí prezentované vláčné progresivní pasáže, hrubé deathmetalové jízdy i rockově odlehčené variace a chvějivou akustiku. A tak člověk při poslechu bojuje s rozpolceností a neví, zda Brazilce zatratit pro plagiátorství nebo obdivovat za tak dokonale zvládnutou variaci na známé téma. Já se nakonec přiklonil k tomu druhému a desku si s chutí užívám. Při poslechu se totiž dokážu ponořit do stejného náladového vytržení, jaké jsem kdysi prožíval u starých desek OPETH. A díky pestrosti projevu, který je umocněn i využitím skutečných smyčců nebo saxofonu, se ani na chvilku nenudím.

piahmater.bandcamp.com

code666 / 5. července 2024 / Další informace

BLACK LAVA - The Savage Winds To Wisdom

Již za svůj debut "Soul Furnace" (2022) si Australané BLACK LAVA zasloužili pozornost, nebylo jí ale podle mě dostatek. Nevím kolik si jí vysloužili druhým albem "The Savage Winds To Wisdom", ale u mě zabodovali hodně silně. Jejich technicky pojatý black/death má totiž všechny náležitosti potřebné k zařazení mezi to nejlepší v dané stylové oblasti. Progresivně laděné kreace v sobě nesou vyváženost mezi neurvalou zuřivostí a ladnou orchestrální uhlazeností. Jako by skupina balancovala na ostří nože, na té tenké hranici mezi devastující zběsilostí a náladovou atmosférou. Album tak má obě složky v perfektní vyváženosti. Ostře řeže i přirozeně klouže ve specifické riffové a melodické vláčnosti. Za vším je parta zkušených hudebníků, kterým vévodí bubeník Dan Presland, kterého můžeme najít ve známějších NE OBLIVISCARIS, a kytarista Ben Boyle, se kterým Dan funguje v další skupině VIPASSI. A jako host se objevuje i další člen NE OBLIVISCARIS kytarista Benjamin Baret, který si vystřihl sólo v titulní skladbě alba. Nutno vypíchnout i práci basáka Nicka Rackhama a především další vrstvu v podobě vokálu Roba Watkinse, který nezůstává jen ve vyhrocené black/deathové poloze a oživuje svůj projev dalšími prvky včetně zklidňujících "recitačních" pasáží. BLACK LAVA na svém druhém albu prostě předvádí slušný výkon.

blacklava-aus.bandcamp.com

Season of Mist / 12. července 2024 / Další informace

DEEP PURPLE - =1

Je až s podivem, že na našich stránkách není žádný článek (když pominu jeden osamocený koncertní report), který by se věnoval tvorbě jedné z největších hardrockových legend. DEEP PURPLE si takové přehlížení rozhodně nezaslouží. Nevím, zda se toho kolegové bojí nebo co, ale je pravda, že ani mne příliš nelákalo pouštět se na tenký led při posuzování novodobějších desek těchto průkopníků tvrdého rocku. Mám totiž rád především jejich starší období a kromě klasiky jejich prvních desek jsem si kdysi hodně užíval alba z podle mě často trochu nedoceněného období "Perfect Strangers" (1984) až "Slaves and Masters" (1990). A právě v tomto ohledu mi letos udělali DEEP PURPLE velkou radost, když přišli s materiálem, který se v mnoha ohledech vrací právě do této historické etapy a servíruje nám tedy klasický rozmáchlý hardrock, ve kterém kromě typické rockové kytary hrají prim i výrazné hammondy. Navíc Ian Gillan a jeho hlas jako by nestárli a je až neuvěřitelné s jakou lehkostí a energií dokáže ve svém věku prezentovat často celkem v tempu se valící melodie. A právě melodie a celkově příjemně svižné tempo v kombinaci s elegancí, kterou DEEP PURPLE umí do své hudby vpašovat, stojí za opravdu dobrým pocitem, který si z alba "=1" odnáším. Na albu totiž nejsou slabá místa a naopak se můžeme jen dohadovat, co vybrat jako vrcholy. Já tam řadím například melodicky podmanivou "Portable Door" s parádním sólem, silným hitovým motivem opatřený singl "Pictures of you" nebo příjemně baladickou "If I Were You", která mi svou atmosférou připomněla mé oblíbené album "Slaves and Masters". Ale výběr toho nejlepšího bude asi u posluchačů hodně rozdílný, DEEP PURPLE totiž na "=1" nabízí silnou kolekci výrazných skladeb, které nemají jen charakteristickou vůni starých časů, ale obstojí i v současné době. Držím pánům palce, ať nám dokáží přinést ještě více podobně dobré hudby.

earMUSIC / 19. července 2024 / Další informace

WEREWOLVES - Die for Us

Tempo a energie, to je základní a hlavní pocit z nového alba Australanů WEREWOLVES. Je cítit, že tahle parta složená ze zkušených a zručných hudebníků do toho jde naplno a jejich death metal je tak pořádně nabroušený. WEREWOLVES prostě umí hezky šlápnout do pedálů a roztočit i technické vrtule. Příbuzenský vztah s PSYCROPTIC (bubeník David Haley) a dalšími zvučnými jmény australské scény se prostě nezapře. Tahle poctivá řezničina nese i rukopis spřízněných ABRAMELIN, ve kterých kromě Davida Haley působí i kytarista Matt Wilcock. Mimochodem ABRAMELIN mají také novou desku "Sins of the Father", která vyšla v říjnu 2024. Kde ti lidé berou čas a nápady? Tak ano, "Die for Us" není žádné stylotvorné dílo, ale to se od WEREWOLVES asi ani nedá čekat. Mě vlastně opravdu stačí, když pokaždé dostanu pořádnou porci energického a technicky bravurně zvládnutého death metalu. A v tomhle ohledu Australané ani tentokrát nezklamali. Album, které mi vždy dokáže zvednout náladu.

werewolvesdeathmetal.bandcamp.com

Direct-Merch.com / 19. července 2024 / Další informace

CATEGORY 7 - Category 7

Pod hlavičkou CATEGORY 7 máme co do činění s opravdu silnou sestavou metalových "celebrit", což samozřejmě ne vždy zaručuje kvalitu. Zde si ale troufám tvrdit, že výsledek opravdu stojí za poslech. Tedy především pro milovníky thrash metalu a konkrétně newyorských ANTHRAX. Zpěvák John Bush, jinak známý také z ARMORED SAINT, jako by oživoval minulost právě z dob svého působení v ANTHRAX. Odérem této thrashové legendy je deska "Category 7" silně prostoupena a místy jako by se snažila vyvolávat asociace s nadčasovým dílem "Sound Of White Noise", tedy albem, na kterém Bush v ANTHRAX debutoval. Ale své si samozřejmě řekly i další osobnosti, které u CATEGORY 7 najdeme. Kytaristé Phil Demmel (ex-MACHINE HEAD) a Mike Orlando (ADRENALINE MOB, SONIC UNIVERSE), basák Jack Gibson (EXODUS) a bubeník Jason Bittner (SHADOWS FALL, ex-OVERKILL) odvádí svůj díl práce a jelikož se deska pyšní i vydařenou produkcí, která jako by zvukem také odkazovala do devadesátých let minulého století ke zlatému věku thrash metalu, je výsledek vlastně již takovým polovičním retro připomenutím pro pamětníky dané doby. Ale byť zde dychtivý fanoušek asi nenajde nic převratného, je to i z dnešního pohledu kus poctivého metalu a Johnovi to stále supr zpívá.

category7.bandcamp.com

Metal Blade Records / 26. července 2024 / Další informace

GAVIN HARRISON & ANTOINE FAFARD - Perpetual Mutations

Bubeník Gavin Harrison je rozhodně respektovanou osobností britské progrockové scény a většina posluchačů ho asi bude znát především z jeho učinkování u Stevena Wilsona a jeho PORCUPINE TREE, ale současné hlavní působiště má u mnou oblíbených THE PINEAPPLE THIEF. Nicméně to stále není vše, těch aktivit má více a jednou z nich je zajímavá kooperace s basákem Antoine Fafardem, se kterým již v roce 2020 vydal desku "Chemical Reactions". Na ni pánové navázali aktuálním počinem "Perpetual Mutations" a opět je to tvorba klasickému rockovému světu značně vzdálená, bloumají totiž kdesi v oblasti fúzí, kde prog rock hraje jen jednu z ne příliš dominantních složek. Jinak jde jejich instrumentální hudba širokým záběrem od jazzových fines až k orchestrálním prvkům. Je jasné, že pánové obhospodařující rytmickou sekci (i když Fafard s přehledem vyšívá i party na klasickou kytaru) by tak široký stylový záběr nestihli pojmout sami, takže stejně jako na předchozí desce pozvali velkou řadu hostů, které z důvodu stručnosti nebudu jmenovat. Je jich totiž hodně a přispívají velkým množstvím nástrojů, namátkou housle, klavír, violoncello, hoboj, trubka, saxofon nebo dokonce marimba a vibrafon. Hudba na "Perpetual Mutations" tak není zrovna jednoduchou posluchačskou záležitostí a metalovému ba ani rockovému fanouškovi asi příliš neřekne, ale občas neškodí trochu změnit styl a zkusit něco jiného. Já to tak dělám pravidelně.

antoinefafard.bandcamp.com

Harmonic Heresy / 26. července 2024 / Další informace

STATE FAULTS - Children Of The Moon

A teď ještě z úplně jiného soudku si lokneme od Američanů STATE FAULTS. Zde totiž máme co do činění s hudbou vycházející z uřvaného screama. Ale pozor, neznamená to, že by si tu nenašli své ani posluchači dalších žánrů. Silné post hardcore tendence jsou všudypřítomné, divoké mathcore kreace nás svou intenzitou tlačí do vyhrocených poloh, kontrastně s tím se ale odbočuje i do melodických a klidnějších pasáží, kde se zjevují až melancholické postrockové nálady a hravé progrockové tendence. Možná až trochu rozhádaná je deska "Children Of The Moon", jenže podle skupiny to tak prostě má být. Jedná se totiž o koncepční počin, který má vyjadřovat i rozpolcenost a kontrasty, což se myslím STATE FAULTS opravdu povedlo. Od uřvaného vzdoru si projdeme i uličkou hanby nebo bolestným rozjímáním. Především po emocionální stránce je to perfektně odvedená práce, která střídá nálady a polohy v promyšlených kombinacích a nenechá posluchače v klidu díky neustálým změnám motivů, temp a stylů. Pro někoho to může být možná trochu chaos, ale zůstává zde i logika a stravitelnost. V rámci stylu jsem si tohle album zařadil spolu s MISSOURI EXECUTIVE ORDER 44, které nedávno recenzoval kolega RIP, k tomu nejlepšímu z roku 2024. STATE FAULTS jsou ale stylově otevřenější a rozmáchlejší, vyhovují mi tedy ještě více.

statefaults.bandcamp.com

Dog Knights Productions / 26. července 2024 / Další informace

Pod čarou:

MILLION MOONS - I May Be Some Time (Million Moons Music / 5. července 2024 / Další informace)
Často hodně energický instrumentální post rock, který sice ničím extra neohromí, ale stylové kulisy umí vymalovat příjemnými barvami.
millionmoons.bandcamp.com

PARTHOLÓN - The Ocean Pours In (Self released / 5. července 2024 / Další informace)
Irský "rezavý" sludge vyšperkovaný parádním chraplákem. Dusivá těžká deka páchnoucí zatuchlým smradem nemytých opilců, unavený hlahol venkovské krčmy těsně před zavíračkou a ranní střízlivění. To vše z téhle hudby cítím. Ani nevím proč.
partholonian.bandcamp.com

WORMED - Omegon (Season of Mist / 5. července 2024 / Další informace)
Titulují se značkou sci-fi tech death metal, ale nic záhadného či nadpozemského se v případě alba "Omegon" neděje. Jedná se "jen" o perfektně zvládnutý technický brutal death v poněkud chladně strojeném provedení. Ale nedivím se, že si album získalo již nejednu pochvalu, určitě si ji zaslouží.
wormed.bandcamp.com

EVER FORTHRIGHT - Techinflux (Self released / 12. července 2024 / Další informace)
Třináct let trvalo Američanům EVER FORTHRIGHT, než přišli s pokračováním překombinovaně zmateného debutu. Napodruhé už své djentové manýry ukočírovali lépe, takže je "Techinflux" trochu působivější. Nicméně stále nic světoborného. Navíc opět zbytečně dlouhé.
everforthright.bandcamp.com

SCARCITY - The Promise of Rain (The Flenser / 12. července 2024 / Další informace)
Avantgardní black metal, pro milovníky extrémního disonantního šílenství určitě zajímavé. Ostatní, především v melodiích si libující posluchači, ať se tomuto dílu raději vyhnou.
scarcity-nyc.bandcamp.com

ASSEMBLE THE CHARIOTS - Unyielding Night (Seek & Strike / 19. července 2024 / Další informace)
Hodně pompy narvali Finové do svého deathcoru, takže se jejich úderná hudba rozplizla v blackově melodické atmosféričnosti a pseudosymfonické načančanosti. Stále to ale má tah na bránu a úplně marné to není, asi záleží na náladě posluchače.
assemblethechariots.bandcamp.com

OCCULTA VERITAS - Irreducible Fear Of The Sublime (I, Voidhanger Records / 19. července 2024 / Další informace)
Hůře přístupná a značně temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se téhle nahrávce pod kůži není snadné, ale dokáže se odvděčit lavinou emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
occultaveritas.bandcamp.com

ORPHEUS OMEGA - Emberglow ( 2024 Wormholedeath Records / 24. července 2024 / Další informace)
Tito Australané drhnou příjemný melodický death metal ve stylu DARK TRANQUILLITY.
orpheusomega.bandcamp.com

BLOODCROWN - Sound of Flesh and Bone (Gruesome Records / 26. července 2024 / Další informace)
Švédové si na svém debutu nedělají hlavu z letopočtu a prostě jedou pro svou domovinu typickou již trochu historicky zasmrádlou melodickou death šablonu. Ze stylové klasiky berou vše včetně zvuku, ale jelikož jim to hezky šlape, je to hodně slušná jízda.
Bloodcrown.bandcamp.com